Dogtrekingové Hrátky Jarním Polabím

 21. - 22. března 2009

Káťa&Čikita; Hanďa&Kamča; Já&Gingi

Kdyby se mi ještě před časem snažil někdo namluvit. že budu patřit mezi šílence co se připásají ke psu  aby se nechali odtáhnout 25km do cíle, těžko bych věřila. A hle 'Vítání Jara' bylo díky PODZVIČINSKÉMU UŠIPLESKOVI  a  TRYSKOMYŠI KAMILCE právě ve znamení "dogtrekkingu"  jak výše zmiňovaní jedinci tento sport pojmenovali...

Vše začalo již v pátek naloděním Novosvětského Výkvětu na palubu mojí "chrchly" a odjezdem do nymburského hotelu Bene, kde mělo vše druhého dne v nekřesťanskou hodinu ranní vypuknout. Cestou jsem ještě musela zajistit nutnou část povinné  výbavy - pláštěnku - kterou jsem vlastnila naposledy snad na základní škole při branném cvičení (tenkrát k tomu chtěli ještě igelitové pytlíky a zavařovací gumičky...).
V hotelu nás po dlouhém vyjednávání a handlování s čísly ubytovali na společný pidi-pokoj, který měl pouze jednu skříň, takže hromadu jídla a alkoholu, kterou Hanďa přivezla bylo velmi těžké do přeplněné místnosti vměstnat - musely jsme se obětovat a zmíněným zásobám trochu pomoci...
 

Ráno jsme začaly pravda nevalně. Gingi mé budíkové zvonění v mobilu "VSTÁVAT A CVIČIT..." vzala moc vážně a rozhodla se hledat ty divné králíky na přilehlých polích, lukách, oraništích a bohužel i hotelu sousedícímu kolejišti. Utekla tak daleko, že bylo těžké poznat kdo je kdo. Od Boba a Bobka ji odlišoval pouze maskáčový obleček...

... TÍMTO BYCH CHTĚLA VEŘEJNĚ PODĚKOVAT ČIKITOVIC SMEČCE ZA BYSTRÉ REAKCE A STRATEGICKÝ POSTUP PŘI PODVRTÁKOVĚ ODCHYTU!!!

Po akci: "Králíci z klobouku" jsem si naivně myslela že mě už nemůže nic překvapit, ovšem až do té doby, než jsem vyfasovala propozice.
Do této části popisu by se asi hodil nějaký ten vtípek o blondýnách - čekala jsem totiž rozvěšené fáborky a NE itinerář formátu A4 se spoře popsanou trasou a k tomu spoustu a spoustu úkolů (sbírání informací z naučných,  reklamních, nereklamních tabulí a tabulek).
V 9.40hod vše vypuklo a já vykročila vstříc neznámému...

Po pár kilometrech se ukázalo, že jsou holky zkušené dogtrekařky a že mé obavy byly zbytečné. Rozdělily jsme si role: Hanďa navigace, Káťa fotograf a já se vrhla na úkoly. Svižné tempo udávaly čtyřnožci - nebylo divu, trasa prosluněným Polabím byla nádherná!!!

Gingi mě překvapila svou vytrvalostí a roztomilostí zároveň! Žádné přemlouvání, žádné nošení - při cupitání je opravdu sladká... (Chudáci holky pak musely většinu cesty poslouchat jak úžasnýho jezevčíkoida mám).
Po neuvěřitelných 3.58hod jsme dorazily do cíle a zaujaly tak vynikající 5.(Čikita),6. (Gingi) a 7.místo(Kamča) z jednatřiceti dogtrekařů !!! Co dodat? No příště zas!!!

Pokud se chcete dozvědět více, jukněte na mé fotky (KLIK), fotky Káti Čikitové (KLIK) a její trefné postřehy z dogtreku (KLIK). 

Ještě musím pochválit další novosvětské hafy: Cháru a Dreda s paničkou Míšou, kteří zvládli 45 km za 7 hodin a 11 minut, takže si vysloužili  8. místo ze 17-ti startujících na tomto treku. (KLIK) a Fáje s Janou, které byly v pětadvacítce 23. s časem 5. 25hod (KLIK).