VÝCVIKOVÝ WEEKEND S IVO EICHLEREM
VÝCVIKOVÝ WEEKEND S IVO EICHLEREM
27. - 29. března 2009
Závěr měsíce Března tentokrát patřil Ročínkovi. Vyrazili jsme si spolu do Dešné...
PÁTEK
Páteční odjezd se o hoďku opozdil díky špatně nastaveným logistickým procesům: Ročínek nanosil mé boty místo do auta na neznámé místo, Ventilek se několikrát pokusil propašovat na výlet v taškách a Gingi bojkotovala nalodění a odjezd - věnovala se "pasení" ovcí... Navzdory těmto nepříznivým okolnostem jsme vyjeli směr Kopaninská samota, kde
jsem nachala holky na hlídání Bohunce
(klik NA BOHUNČINY FOTKY Z HLÍDÁNÍ...) a nalodila Dědouška a Bonečku na
jejich první "Rámovský Weekend". Dědoušek jel "na čumendu" - načerpat inspiraci a nové zkušenosti...
S dalším mezipřistáním u rodičů jsme dorazili do Dešné kolem půl osmé, vyfasovali klíče od chatky a pádili proběhnout ťutíky, následovala povinná socializace hafů v hospodě...
SOBOTA
Hned ráno jsme s hafy vyrazili pohonit srnky a vyčmuchat stopíky. Konečně vím jak Ročínkovi vysvětlit že nemá přecházet předměty...
Výcvik v klasickém duchu začal uličkou (Ročínek ňafal, bafal, a byl "hróózně žlý peš"....). Jinak se ale choval jako profík. Mé obavy se nenaplnili - tak hodňoučkého a pohodového jsem ho už dlouho neviděla - zvládnul i "ruční" polohování na stole, odložení, pobíhání na volno mezi lidmi a psy nebyl nejmenší problém, ignoroval i prudící notorické trhače... Mimochodem polohování na stole zaujalo i Vaška, takže v Probluzi (kde se smečkou budeme od Dubna hostovat) tuto metodu zavedou, stejně jako Ivošovu metodu pro "volno".
Večerní camrátková stezka odvahy už Ročína moc nebrala, bylo to přece jen moc pozdě - viděl se v pelíšku, stejně jako já v posteli ...
Je mi jasné, že Vám chybí klasické zvolání tzv. IVOŠOVI LEGENDÁRNÍ VĚTY... věřte, nevěřte, nekonalo se! Nebyl důvod. Ročínek jel na plný plyn ...
NEDĚLE
V neděli ráno jsem pochopila proč dělá Dědoušek výcvikáře - ulíval se jak mohl a už se viděl doma u Bohunky. I ten Ročín jakmile uviděl auto nastoupil a odmítal vylézt. S chlapama zkrátka nešlo hnout a tak jsme v poledne vyrazili přes Kopaninskou Samotu domů, do Čisté, do Mlýna...