Jen málokdo si dokáže představit Roccovu radost, když zjistil že vyrážíme na soukromý výlet a 'baby' necháváme doma. Byl šťastný jako blecha a tohle nadšení mu vcelku vydrželo až do neděle. Byl absolutně v pohodě, užíval si každičkou minutu.
Sice nám celkové nadšení zkazilo tradiční uvítání Ivoše: 'Ježíš ten je tak tlustý...', ale protože mi vcelku všichni ostatní záviděli mého psího úžasňáka, vzala jsem jeho slova s profesionálním nadhledem a dál machrovala jak hezkýho psíka to vlastně mám...

Ani si nedovedete představit jak jsem byla pyšná! Sem-tam jsou tyto  'sólo weekendy' třeba, abych si uvědomila, jak bezvadný je Ročín  pes, poslouchající na slovo. Odložení před hospodou a nebo  v hospodě mezi opilci a šoupajícími se židlemi není žádný problém, chůze ve stylu IPO (které mimochodem neuznávám), a obrany jedna báseň... Když Ročínka nehecují a nerozptylují ty moje čubiny (obzvláště Gingi je specialista na narušení morálky), je úplně jiný pessss...

S O B O T A
Probuzení do mrazivého rána nám nezabránilo vyběhnout na naše oblíbené místo do kopců nad Dešnou a kochat se a kochat se. Naše kochání bohužel narušil nějaký zákeřný myslivec, který si vzpomněl že je po ránu ideální vystřelit. Rokýček vzal tlapky na ramena a prchal. Protože jsem ho stihla připnout na vodítko, absolvovala jsem potupně jeho útěk s ním. Zkuste ubrzdit rozjetý náklaďák! Brzdná dráha čítala zhruba 40 metrů a končila u hezky rostlého buku...  Zavzpomínala jsem si tak na weekendy ve Zbraslavi, kdy Ivo číhal, až vyrazíme do lesa a s oblibou párkrát vystřelil. Tenkrát jsem ale byla mladší a brzdná dráha kratší... jó to byly časy...

Po snídani jsme se vrhli na výcvik poslušnosti, během něhož se stalo něco neuvěřitelného. Ivo nás pochválil !!! Jako staří ostřílení mazáci jsme měli předvést motivaci vs. chůze u nohy a další machrovinky. Skončilo to 'vyhozením' z placu, že je to moc hezké a perfektní... Některým lidem se holt nezavděčíte...

S poslušností jsme se pachtili až do večera, no a za tmy - do záře reflektorů - jsme si šli zakousat. Držet Rokýčka prokřehlými prsty na klouzkém tenisovém kurtu je takřka vzrušující... Každopádně jsem to ustála, mé prsty už míň. Rocco předvedl neuvěřitelné zákusy! Málem narval do pusiny celýho pešíka i s figurantem... To byla bomba... Měl z toho takovou radost, že pak poskakoval jako tajtrlík... že by se dal na sportovku???

Večer jsme zakončili svařákama a tradičním vyhledáváním camrátek- to jsme si odnesli už naše desáté...

N E D Ě L E
Ráno jsem se musela sbalit, neb jsem po výcviku musela naskočit do auta a chvátat domů za taťkou ... NM
Ročín nemohl uvěřit že ho od auta táhnu ještě na plac, mezi tu divnou směsici hafanů, ale nakonec milostivě začal makat. Končilo se uličkou a pak obranami. Uličku si opět šmudla nebývale užil a dělal na oko děsně zlýho psa... Ulička se nějak protáhla a tak s ohledem na pokročilou hodinu, mé zmrzlé tělo a psychycké zdraví manžela jsem byla nucena vynechat následné kousání a vyrazit... Jediný můj úkrok směrem k parkovišti byl pro Roccouše výzvou a tak jsem jen stihla zamávat všem na rozloučenou a byla jsem opět odtažena svým něžným obříkem až k autu (cestou bohužel nerostly žádné buky)...    
No a pak už jsme tradičně vyrazili domů, do Kérkonoš, do Čisté, do Mlejna, do...

A co dodat závěrem? Byl to skvělý weekend, nebývale jsem si ho užila - hlavně díky starým dobrým známým - a nemohu si pomoct, v listopadu jedeme zase. Jen by mě zajímalo, kdo to oznámí taťkovi...