STOPAŘSKÝ SEMINÁŘ S JIŘÍM ŠČUČKOU,
aneb jak jsme stopovaly v rýžovém poli
(27.-30. října 2011, Chlístovice)

JIiri Scucka - Natural Canine Communication
Roman Pecár, výcvik psů - spokojený pes i psovod

---

V posledním vydání PPČ jsem se dočetla, že je stopařina 'královskou disciplínou'. A já proč nás to k ní tak táhne... není divu, že jsme se s Gigi vydaly pobrat krapíček teorie a dva krapíčky nových zkušeností do Chlístovic kde přednášel o metodě pachových čtverců Jiří Ščučka...
Na tento seminář jsem se těšila už od jara - od Pecky - kde jsem zjistila, že není stopování jako stopování, a že máme co dohánět. Přestože jsme se se smečkou snažili od té doby mnohé změnit a makali jsme jak jen to šlo, pořád to nebylo ono. Pachový mrak je prostě prevít a bez základních znalostí zkazíte víc než se nadějete ... šak víte.
Seminář byl z mého pohledu nejúžasnější akcí tohoto roku, s Gigi jsme se vrátily hódně nabušený informacemi - až nám z toho stála ušiska - utahané jak čuby, a hlavně spokojené jako želvy....
(¸ pár fotografií naleznete ZDE)

Do Chlístovic jsem dojela díky navigaci s předstihem, ideálně abych jsme se stihly s Ginger rozkoukat a vybalit. Navigace, to je Vám vynález! Nevím jestli se mnou tento názor sdílí i Samurajka, kterou její navigace navedla úplně jinam a ještě s ní měla tu drzost diskutovat o existenci či neexistenci Chlístovic... Moje navigace je naštěstí objevila, ale neptejte se mě kde jsou, já začala vnímat okolí až po větě 'dojeli jste do cíle'.
Náš pokoj byl luxusní - pětihvězdičkový - s rohovou vanou, to nemám ani doma! Ono vůbec celé zázemí bylo super... jezevčíkův sen...

A teď k semináři.
Ve čtvrtek v devět to všechno vypuklo a do nedělního odpoledne jsme se prakticky nezastavily. Ráno přednášky, rychlý oběd a pak šup na stopy, ze stop rovnou na večeři a pak vyhodnocení našich výkonů při večerním promítání s následnou 'kynológickou diskusí' do nočních hodin... informace, informace, informace... bylo jich moc. Naštěstí vše bylo vysvětleno absolutně polopaticky,  srozumitelně, a hlavně to mělo hlavu a patu, logiku... přesně tak jak potřebuji!
Stopy jsem začínala před X lety metodou 'tak jak se to vždycky dělalo', pořádně stopovat jsme se za ty roky ovšem nenaučili. S vědomostmi, které jsem měla to ani jinak nešlo. Asi někde udělali soudruzi v NDR chybu... Do semináře  jsem nikdy neslyšela o pachové spojitosti, dílčí a cílové odměně, možnostech nášlapů, pachových tunelech... Stopařina je fakt věda. A i když při kladení stopy vypadáte jak babka na řepě, i když na konci vodítka v podstatě děláte svému hafíkovi křoví, bez základních znalostí a těch správných pohybů to nefunguje.
Úžasnou výhodou semináře bylo pozorovat absolutně odlišná plemena - akční maliny, stafíky, labíky... a jednoho Los Angeleského policejního psa. V každém člověk našel kousek toho svého čtyřnožce a poučil se. Tolik informací  jsem si nepoznamenala od té doby co jsem se učila psát 'máma mele maso...' ... 

Terény byly co by stopovačkou dohodil a navíc podél aleje s hruškami, 4 dny bez auta, paráda. Jen po těch deštích bylo osení pravda trochu rozbahněné. Šlapat stopy se rovnalo cvičení svalstva nohou (u Gigi tlapek). Na druhou stranu nebylo třeba stopy prošlapávat, hafanům se bohovsky ňufalo - jen Gigi prý vypadala jako v rýžovém poli (byla nejmenším účastníkem zájezdu) a co teprve ten její bahenní zábal na pupíku... alespoň nebude mít holka vrásky.
Stopovat čtyři dny po sobě bylo při zvyšujících se nárocích pro ni opravdu náročné. Proto trávila veškerý volný čas lehkým nácvikem označování předmětů ...
Za těch pár dnů udělala pokroky větší než za celý rok! Pachovým mrakem se oblbnout nenechala už ani jednou a zvládla i mé prodloužení kroku. Dokonce poslední den přestala ignorovat předměty - v náročné stopě se jim totiž cíleně vyhýbala, vypustila je.

Je úžasné vědět jak na to. Stopaření nás vždycky strašně moc bavilo a baví. O to víc, když už vím jak nedělat chyby, snad se konečně pohneme dál...

... a ještě dodatek pro ty co fandíte řízení Samurajky a pamatujete si, jak se při couvání omotala kolem sloupu v Polsku ... tentokrát se nám holka nevešla na mostek! Copak to bude příště?!