Konec
roku nuladesátého ¸
¸
VYSOCE KVALITNÍ VIDEOóó
z bobování...
a pár nezapomenutelných okamžiků umně
zvěčněných
¸
ZDE!
(Chiquitovic fotky
ZDE
a
ZDE)
T VANOCE T
Štědrý
den je absolutně nejlepším dnem roku. Nikdo se nikam nehoní (až na manžela marně
shánícího součástky na rozbité umyvadlo), všichni jsou spokojeni (až na manžela,
který chytnul žaludeční virózu) a všichni půstem usilují o to spatřit zlaté
prasátko (hafani půst nedrží, ti si kance vystopují a dokonce bude mít ty velký
rohy zahnutý nahoru).
U
nás se pod stromečkem objeví dárky už ráno, což oceňuje hlavně Gingi, která pak
v průběhu dne vytunelovává co jen vytunelovat lze a večer se pak tváří, že
tenhle dárek vidí poprvé v životě a je hóóódně překvapená!
Letos jsem od manžela dostala dárky, které ocení hlavně hafani:
Josefčík uvítá nové sněžnice na prošlapávání cestiček, Róča outdoorové hodinky
se storm-alarmem, Nessynka novou kuchařku... a taky dárek o který jsem
nestála - jeho virózu, takže do Expedice Český Ráj nám bylo oběma dost
zle... i tak jsme ale zvládli spoustu pochoďáků a jedno úžasné bobování.... (KLIKni
si na video)...

õ EXPEDICE CESKY RAJ õ

Už potřetí vyrazila smečka z Medvědího Mlýna na Valdštejn pod taktovkou
Kopaninské Samoty. Tentokrát se k pochodu uvolili i moji kluci. Ročínka jsem
vyfasovala já, páníček vsadil na treckovou jistou: na Ginger. Nessynka si to
špacírovala tradičně sama...
Protože Ročín nepatří k fandům českých drah,
vyrazili jsme si to autem rovnou do Sedmihorek, kde jsme se
potkali s dalšími dráhy bojkotujícími členy výpravy. Smečka z Hořic včele s
Janou si to přismykovala před námi, Banánovic smečka v klasickém obsazení a
tlupa šeltií s páníčky na sebe nenechala dlouho čekat - za zpoždění mohla Eva,
která se do poslední chvíle snažila z pochodu vyvlíknout a odmítala opusti rodnou
vísku. Ostatní putovali vlaky do Turnova... Plán byl jasný: v 11.30hod sraz obou
skupin na Valdštejně v hospodě!
Samotná cesta připomínala scénu z Mrazíka. Zasněžená
romantika! Možná bych si ji i užila, nebýt tažena kupředu Ročínem. Psí dědek mi
nedopřál oddychu a užíval si skvělé prochajdy... jeho tempo bylo zdrcující!
Ještěže jídelníček na Valdštejně prošel zásadní změnou -
bez toho langoše a dvou
svařáků bych neměla energii na cestu zpět.
Druhá část výpravy dorazila na
Valdštejn nedlouho po nás. Bohužel staříci odmítli zocelovat své tělo venku a
zabrousili do vytopené hospody odkud už nevylezli. My jsme 'drželi basu' s
Ročínem na mrazu - ještě by se venku mohl bát...

Cesta zpět byla luxusní. Zvolili jsme úžasnou alternativu 'po modré'.
Téměř žádné schody, žádné skály, nádhera ... teda alespoň z mého pohledu. Eva s
Janou objímaly pořád nějaká zábradlí a dokonce i manžel balancoval někde u
skalních roklí, kam ho Gingi táhla... (však byla Ginger po té náročné disciplíně
pěkně strhaná - příště se prý odmítá s páníkem tahat!)
To
bylo když Jana zahalekala 'Lauro, Banáne KE MNĚ!' Čubiny vyděšené tím
'libým hlasem' okamžitě poslechy, poslech i můj manžel, několik náhodných
turistů a dokonce i stádo muflonů! Nakonec jsme to byli my, kdo taktně z místa
vycouval. Mít navíc vodítko, máme doma muflona...
® SILVHAFSTR ®
Slavit Silvestr hnedle po Vánocích není zrovna ideální načasování. Všichni jsou
utahaní,
někteří
ještě utahanější,
a
tak je ručička hodin asi nesledovanějším objektem závěru roku!

Ráno
jsme vyhodily chlapy na běžky a na odpoledne nás vylákali Míla s Dášou ke
grilu... grilování si nejvíc užily profesionální somrandy Nessy a Chiquita! Ani
nechtěly domů, ohled na zmrzlé a společensky znavené
osazenstvo
čubiny nebraly...
Morálku silvestrovského teamu pozvedlo až Člověče Nezlob
Se,
na
nic intelektuálnějšího se nikdo nezmohl. Tuto hazardní hru jsme hráli téměř do
půlnoci.
Od půlnoci se díky ohňostrojům u nás tradičně pouští něco mezi
Petrem Gabrielem a Sněhuldou... - to aby se Róča nebál. Většinou je tu
klid, ale našim 'milým' sousedům evidentně zvedli sociální dávky, tak si
nakoupili petardy... Naštěstí dávky nezvedli zase tak o moc, takže se Ročínek
hezky zababušil do pelíšku a vše prospal až do Nového Roku...