Týden výcviku pro V.I.Psy se strejdou Markuskem
 29.8 - 5.9. 2010, Mieczewo, Markusek-Team (¸ fotodokumentace ZDE)

Akce století je za námi a já jen těžko zadržuji slzy. I strejda Markusek jistojistě smutní, neb unikátní a nezapomenutelná trojka z Medvědího Mlýna opustila 'terytorium Polski'...
Náš  team, posílený o Samurajku, Bublinku, Cindu, Pipi a Fifi zabral strejdovi týden života. Kdo sleduje naše stránky od jejich vzniku ví, že v poslušnosti nejsme nejsilnější a obzvláště Gingi je příčinou vrásek mnoha profesionálních kynologů. U ní v podstatě neplatíme za samotný výcvik, ale za následný lifting výcvikáře...

I přes ustarané pohledy pana Mlynáře jsme vyrazili v neděli na dalekou cestu. Tentokrát jsem odjížděla s klidným svědomím, o kočičáky bylo postaráno. Bezpečnostní agentura 'Chiquita a spol.' se usídlila na Mlýně a hlídala mé čtyřnohé mazánky jako ganulku v misce. Obzvláště Chiquita pomalována válečnými barvami byla příslibem dobře odvedené práce!

Cesta trvala tradičních 5hodin, to jsme zvládli bez přestávky. Těšili jsme se na prochajdu po místních píscích, neb drbat si kožich v tomto materiálu je věc absolutně famózní. Teda alespoň hafani to tvrdí. Já už jejich nadšení až tak nesdílím, protože se pak velká část tohoto 'peelingu' přesune díky andílkům do postele a mě to drbání zad fakt nebere.

Nedlouho po nás dorazila Samurajka a její hvězdný team - Bublinka a Cindy. Samurajka po té nudné cestě zatoužila po troše vzruchu a tak se pokoušela vycouvat přes jediný sloup co se na cvičáku nachází. Bohužel neúspěšně. Nicméně sloup to přežil, odneslo to jen zadní světlo auta a Samurajčina reputace.
Nebohá Bublinka otřesena tímto zážitkem zvolila z bezpečnostních důvodů po zbytek tábora alternativní způsob dopravy... (viz. foto).

Ubytování bylo tradičně skvělé. jen tak trochu studený odchov. Nebohá Gingi se mnou musela sdílet její spacák -  díky bohu že si ho čubina vzala!
Co se týče jídla, bužírovali jsme si to v již odzkoušených podnicích. Kebab, šašlik a kuře ve fast-foodu a rybičky v místní Taverně. Do Taverny jsme šli mimochodem s příslibem, že tam semo-tamo fungují 'námořníci striptéři', kluci hezký jako cumel. V době oběda ale toužili také pouze po dobré rybce, takže z kulturního zážitku nebylo nic.
Kdo ale zažíval kulturní a hodnotný zážitek každý den a opakovaně, byl strejda Markusek! Teda né že bychom se s čubinama vlnili ve spoďárech na place okolo plenty, To spíš mé pohyby prý připomínají často 'lambádu', či 'kroky z Hříšného tance'... to ale předbíhám... Samotný výcvik Vám totiž hodlám popsat hezky systematicky, neb jak jsem již psala KAŽDÝ MŮJ HAF JE UNIKÁT (a panička koneckonců taky):

Rocco:

Co si nás vzal pod patronát strejda Markusek se strejdou Ščučkou, toho mýho ňufa nepoznávám. Obojek DOG-TRACE ve správných rukou dělá opravdové divy. Ale nic není zadarmo a hned. Týdny nacvičování samotné reakce na jméno, krmení pouze a jen při výcviku Ročínka úplně změnili. je z něho pohodový bafan.
V Polsku jsme dokonce zvládli vyzvednou balík od pošťáka (Ročín na volno). Jen ten podpis při převzetí mu ještě nejde.
Taky už nás nezlobí motorky, cyklisti, zvěř a blbý lidi.  Na Ročínka nemusím (a nesmím!) hystericky křičet - stačí sladké 'Rocco' (jak když doma voláte 'večeře') a vytlemený ňufík přiběhne...

Dostali jsme se i k nácviku eliminace reakce na střelbu. Základní pomůckou jsou v tomto případě pohorky, neb psovod je potupně tažen do auta (mám jen o pár kilo víc)... Cílem nebylo 'vymítání ďábla', reakci budeme mít vždy. jen její usměrnění z agrese na přijatelnou úroveň. Nácvik vypadal zhruba takto: Výcvik poslušnosti, střelba, tažení paničky k autu, zabrždění psa po cca10-ti metrech, pokračování v poslušnosti, odchod mezi ostatní psovody mimo plac a socializace. Aby nám Ročín neutíkal do auta,  zabral kufr strejda Markusek. Do kufru jsem ho pustila až po nějaké době (teda spíš až nám to Pavel dovolil). A výsledek? Ročín se nechá od auta nejen odvolat, ale i ze samotného kufru a jako bonus se na paničku šťastně tlemí!

Nessy:

Nessynka mi poslední dobou dělá jenom radost, takže ten kdo byl kárán byla tradičně panička. Ať už za zmíněnou 'lambádu' či 'Hříšný Tanec', tak i za další nadbytečnou řeč těla. Pravou ruku bych evidentně měla nechat doma, když jedu cvičit a taky míň mluvit... to druhý bude fakt problém...

Co se týká obran, začínáme nanovo. Rozvíjení loveckého pudu je dřina... Spousta figurantů produkuje něco jako rychlokvašky. Z kůže rychle na pešík a pak hop na rukáv a nebo to melou přes agresi to pak už není třeba ani kůže. 3 roky kousání v 'uličkách' byly naším velkým omylem a tak začínáme pomalu a jistě od znova. Z hysterické štěkny se snažíme udělat sebevědomou dámu. Docela se zlepšujeme, hlavně Nessku baví kousání a přetahování se 'škaredým  ušatým krtkem' (Bublinou), to si opravdu užívá!

Ginger:

No a teď k Ginger. Co se týče poslušnosti je ten můj voříšek opravdu 'kynologickým  voříškem' pro zmíněné výcvikáře. Sice se lepšíme, ale zatím největším naším pokrokem byla regulace váhy...
Přivolání bez dlouhé šňůry na cvičáku vypadá asi takto: Gingi má odložení v leže (to jí jde moc dobře), po povelu 'Gigi Ke Mně' následuje rozvážné ohlédnutí doprava, rozvážné ohlédnutí doleva a nic. Následuje další radostné zvolání 'Gigi Ke Mně'. A pozor změna! Ginger vstane a následuje rozvážné ohlédnutí doprava, rozvážné ohlédnutí doleva. Další radostné zvolání ... no to bychom tu byli opravdu dlouho. Sečteno podtrženo, přivolání máme jen na stopovačce a to taky ne vždy.

Zato obrany, teda spíš coursing, Gingíska dokáže pěkně rozpálit! Pod pseudonymem HOT-DOG se vrhá na figuranta jako vosa na med a kouše jako pit-bull. Je to zlatíčko. Pro ilustraci přikládám pár obrázků...

No a to je konec povídání Vážení. Týden utekl a my jsme zase doma. Nabytí dojmů a utahaní jak psi. Ale vo tom to je...

ZPĚT  Í