Rok utekl jako voda a tak osazenstvu Medvědího Mlýna nezbylo nic jiného než naplnit auto až po střechu a vyrazit směrem k Pecce kde se konal další z výcvikových táborů pod vedením dědouška a babušky z Kopaninské samoty - tzv. NÁŠ PSÍ TÁBOR ...

... S tím naplněním  'po střechu' matu své věrné čtenáře - Chrchla je totiž naplněna už tehdy, naložím-li smečku v kompletní sestavě... Na věci jsem si tedy objednala přívěsný vozík, resp. Dědoušek v roli taxikáře zachráňoval stuaci!
Takže naložit smečku, nabalit proviant a prodloužený víkend začíná!

Tentokrát jsme na Pecce vyfasovaly s Nessynkou a Gingískem funkci marketingového oddělení. Toto oddělení sídlí vedle ŘEDITELSTVÍ (Dědoušek s Babuškou), takže bylo jasné že o zábavu nebude nouze. Tuto chatku jsme si koneckonců zamluvili už loni, neb má od ní Róča skvělý přehled o veškerém táborovém dění. Pokud totiž obýváte chatku jinou, musíte vynaložit značné úsilí aby jste vyšmírovali co se kde děje... .
Další z mých funkcí byla funkce 'náhradní matky'. Adoptovala jsem na celý weekend Danču s Rubbynkou. Zkuste uhlídat pytel blech! Jediné co na ni platilo bylo Frisco - přivolání na něj měla skvělé!
Dalšími netradičním účastníkem výcvikového víkendu byla 'novosvětská elita'! Hanka, dokonce ve snaze vyrovnat váhovou kategorii, posílila svou smečku o dalších 6 jezevčíkoidních členů (i tak to sotva dalo na polovičního berňáka)...

PÁTEK

V pátek ráno jsem byla tradičně vyhnána v absolutně nekřesťanskou hodinu na stopy... ani kohout ještě nezakokrhal - byl by blázen, kdyby jo!  Vzala jsem kompletní smečku - takže jsem šlapala, šlapala. šlapala... Bohužel díky časné hodině nebyly mé smysly ještě probuzeny a tak jsem stopu vedla přes stopy jiné, které patrně našlápl nějaký fanda masného průmyslu... kdybych psala o cukru, napsala bych stopa byla 'pocukrována', s buřty musím improvizovat: stopa byla vydatně 'pobuřtována'!
Ročín s Nessy lákadlům odolali, jen ta koza moje zrzavá v tom spatřila výzvu, jek uniknout ze spárů věčné diety...

Po snídani následoval tradičně výcvik a obrany. Našemu VIP družstvu tradičně šéfoval Dědoušek, takže jsme se tradičně měli móc dobře. Obrany zas tak famózní nebyly - kdo je zvyklý na profíky jako je Tomáš Louda a Jirka Matějka, to jistě pochopí... 
V polední pauze jsme si ještě odskočili na agi-parkur, a pak do nedalekého rybníka - užívali jsme si to...

Po večerním zákusu jsem navíc jela pro starého vetchého Mlynáře, jenž se k nám přidal zcela dobrovolně J. Od jeho příjezdu se po zbytek tábora stal z Ročínka absolutně spokojený (čti rozmazlený a vytlemený) pes. Věty typu: 'Lóča chce lohlíček', 'Róčínek se už nemůže soustředit', 'On je tak úžasný...' byly na denním pořádku...

Den jsme zakončili táborákem a jeden po druhém odpadli...