HAF DOVOLENÁ V ŘÍČKÁCH
19.-26. srpna 2009 (fotogalerie KLIK a KLIK)

Devátého až šestnáctého srpna roku dvoutisícího devátého jsme se nechali zlákat úžasnou nabídkou babušky Bohunky a dědouška Vaška k "prázdninovému pobytu" v Říčkách. Trochu panovala obava, že budeme muset cvičit a vstávat hóódně brzo, ale realita byla jiná a předčila veškerá naše očekávání a přání ..................

Neděle
Nedělní balení vypadalo jako stěhování národů, takže jsem si byla nucena položit základní otázku: "Máme malé auto a nebo hodně psů?!" Naskládat všechen potřebný proviant pro smečku z Medvědího Mlýna do "Chrchly", jak přezdíváme naše věkem poznamenané auto, byl v skutku problém. Došlo to až tak daleko že jsem začala uvažovat o zanechání nějaké části proviantu doma. Nabízelo se hned několik vskutku zajímavých a neodolatelných alternativ:
a) Ročína nechám doma, už je dospělý, a manžel bez něj holt vydrží;
b) Ročína necháme doma i s manželem, který bez něj nevydrží;
c) Necháme doma manžela, už je dospělý, Ročín bez něj holt vydrží..........
                                                                                                                                             .................... "d)" je správně, jeli jsme v kompletní sestavě a s proviantem.

Pondělí
Ráno, poznamenána ještě starou školou dědouška, jsem vyhnala v ryze nekřesťanskou hodinu celou naši rodinku na stopy. Toto snažení jsme stopli hned týž den. Byli jsme jediní aktivní a hafani si to samozřejmě vyhafali a dokonce to práskli i mému drahému choti, jenž vyhlásil stop stav veškerým ranním aktivitám - vyjma snídaně a čištění zubů... 
Po snídani jsme absolvovali základy výcviku vyhledávání v sutinách s Romčou a Péťou (brněnskými záchranáři), kteří se nás coby celé bandy nejen ujali, ale dokázali v Gingi probudit zájem o tuto činnost - u Ginger vskutku nevídaná věc. Vyštěkávala Péťu lépe než Nessánek a kdyby se neobjevila ta proradná srna a zákeřně nevyprovokovala Gingi k útěku, nabyla bych dojmu že má záchranářské předky... 

Úterý
V úterý, v absolutně nevlídném počasí, jsme se vydali bloudit k tzv. "Bludným kamenům". Gingi tradičně bloudila o trochu víc, neb jsem ji potkávala jen příležitostně, zkrátka si šla jako vždy svou cestou... jak moc jsem v tu chvíli ocenila její zánovní a hlavně REFLEXNÍ pláštěnku! Díky ní jsem mohla alespoň relativně určit polohu svého jezevčíkoida. Ano, samozřejmě vím o vynálezu vodítka, ale detaily řešit a rozebírat v tuto chvíli nebudeme...
Odpolko nás ještě dědoušek vytáhnul vyšlápnout sjezdovku a předvedl základy vodní záchranařiny... poté jsme vysílením padli - někteří do postelí, někteří do pelíšků. Rozbor toho kdo-kam padnul nechám na Vás...  ...

Středa
Středa začala vskutku akčně, nepočítaje ranní hromadný úprk veškerého čtyřpackového osazenstva Medvědího Mlýna za ušákem do lesů orlických. Následné hledání nebudu rozepisovat a přejdu rovnou k další radosti, která k psí záchranařině patří: k jízdě na lanovce! Nessynka si to svištěla po laně absolutně v pohodě, prostě brnkačka pro berňačku. Poté přišel na řadu záchranářský voříšek: jak bezpečně zašněrovat dostat do postrůku pro berňouse Ginginku, aby nepropadla, nevyklouzla, neujela a neodlítla... Návrhy typu že se raději použije "igelitka s otvory na pacenky" či "futrál od skládací židle" byly zamítnuty a tak postrůjek pro 5O-ti kilového hafa přece jen vyhrál. Jak Gingi seděl posuďte sami...

Čtvrtek
Na čtvrtek pánové naplánovali nádherný výšlap na Komáří vrch a následné brouzdání po hřebenech Orlických hor. Překvapením dne byl Ročín, který šlapal jak hodinky a 12km zvládnul levou packou zadní. Šlapal rychleji než páníček a tak výmluvy typu "Róča už nemůže", nebo "Róču bolí tlapka" zůstaly bez povšimnutí.
Na odpolko si zamluvila ta fyzicky zdatnější část naší mnohočetné výpravy jízdu po sjezdovce na tříkolkách. Nejprve nalodění na lanovku a poté dlouhatánský sešup přes krtince... Jako nezávislý pozorovatel a fotograf musím přiznat, že podle rozjařených úsměvů jedoutivších, to určitě stálo za to! Jako děti...

Pátek
Pátek jsme pojali vskutku relaxačně. Míša s Gingískem vyrazili na Anenský vrch a moje maličkost se se zbytkem smečky ulejvala na stopách a placatila kolem ubytovny. Nessynka doplňovala relax tunelováním kuchyně, což byl cvik který vynalezla hned první den (za plné spolupráce paní kuchařek)...
Zatímco jsme se aktivně váleli a likvidovali řízky v kchyni, Michal s Gingi nachodili další spoustu kilometrů a večer oba odpadnuli jak berňáci u Chlumce...

Sobota
Sobota byla opět ve znamení balení a návratu do Kérkonoš, do Čisté, do Mlejna, do...
                                            Byl to nádherný týden, děkujéééém Kopaninská Samoto!!!