ROCCO
 bernský salašnický pes


Jednoho dne - nepoučena z předchozích omylů - jsem si zase takhle "googlovala"... KLIK sem KLIK tam a doklikala jsem se až na stránky BSiN (Berner Sennenhunde in Not e.V.) a stránky Tiervermittlung.de... Stránky s nabídkou bernských salašnický psů v německých útulcích. Bez Shandíka tu bylo totiž pusto a prázdno ...

Vybrala jsem si dva berňouse o kterých by se dalo uvažovat a nechala Michala nejen vstřebat tento spontánní nápad, ale i našeho potencionálního člena rodiny z kandidátů vybrat.
Pro Ročínka hrálo hned několik faktů: ' věk 3 roky, přátelská povaha a výborný zdravotní stav '...

Po pár týdnech vyjednávání s německou byrokracií jsme vyrazili směr Ibbenbüren, kde nás ohromil snad největší berňák všech dob.
Něco mezi kredencí a koněm: 

 

 

Místo pohodového berňouse nám byl předveden zanedbaný, podvyživený a velice bázlivý kříženec kolie a berňáka, navíc 5-ti letý psí dědek. Jakmile nás zmerčil, zaútočil na Nessynku. V té chvíli jsme řešili zda naskákat do auta a utýct a nebo vydržet monolog zaměstnance útulku o Ročínkových kvalitách. Jako bonus nám byl představen i bývalý majitel, což ještě dokreslilo mé obavy o tom do čeho se ženem...
Vzhledem k tomu, že právě šmírujete na Roccových  stránkách, je asi jasné, že tam šmudla nezůstal.
Do auta jsme ho nutit nemuseli (byl a je to fanatický autoholik) a vyrazili jsme na předalekou cestu zpět ...

Rocca  máme už hezkých pár let a musím říct že nám od základu změnil život. Nikdy nezapomenu na první ráno, když mi na obličeji přistál tenisák ... J

Bohužel 5 let života pod psa u původního majitele, stres z nového prostředí a převozu vykonali své. U Ročínka  se začalo projevovat zkratkovité a agresivní jednání. Ve skutečnosti to je sice velký srágora, ale právě díky tomu začal útočit z čistě preventivních důvodů. Kdybych měla znalosti co mám dnes, už by to asi problém nebyl a dokázala bych si poradit - resp. věděla bych kam  mám jít pro rady, tenkrát to byl ale šok!
Po zvažování zda Rocca  vrátit do útulku a nebo zkusit nemožné, jsme se rozhodli udělat z nemožného možné a obrátili se na Ivo Eichlera, u kterého strávil náš nový člen rodiny 4 týdny. Tak v naší rodině nastal čas výcvikových táborů a víkendů na Zbraslavi. Tenkrát to byl opravdu VÝCVIK a makalo se od ráno do večera, jó to byly časy.
Časem bohužel začala kvalita výcviku upadat, Ivo se ztratil v nekonečných monolozích, nám nezbylo než hledat dál. Souhrou mnoha náhod jsme se dostali až k jiřímu  Ščučkovi, kde setrváváme a hodláme setrvat už na věky (pokud to jeho nervy unesou)...
... Pro nás úplně nový přístup zakládající se na jasné komunikaci mezi psem a páníkem, a hlavně na MOTIVACI (už žádné vrhání řetízků, škubání vodítkem, ječení...). Ročín se tak absolutně změnil, je z něj šťastný a vytlemený pes, který se na cvičení těší! Pes na kterého se můžu stoprocentně spolehnout. Je to náš Óča Y!

Přestože se o Ročínka starám, cvičím ho, venčím, krmím, češu, šmudlám a tak trochu i rozmazluju, jako hlavního šéfa si zvolil manžela - asi proto že ho necvičí, nečeše, ale jen šmudlá a absolutně rozmazluje. Kluci se hledali, až se našli. Když je Michal doma, přestávám pro něj existovat.
Věty typu: 'Jééé, on mi dal packu.' - ' Jééé, on je tak šladkej... ' - ' Vidíš Lokýčku, nikdy se nežeň... ' jsou na denním pořádku... Mně, že jsem sladká nikdy manžel neřekl - by mě zajímalo proč M!
 Musím být ale spravedlivá kluci jen nešišlají, pochlapili se a složili bezproblémově zkoušku ZZO !!! CCC