MEDVĚDÍ MLÝN
aneb Shandíkovy Stránky

Sněhová Aktualizace ...

Zrovna když jsme si začali dělat naděje, že stopařská sezóna bude letos mimořádně dlouhá, přišla zima. Ta pravá nefalšovaná, kterou mnozí znají pouze z Ladových obrázků. To co je na obrázcích romantika, je na Mlejně drsná realita a tak se lopotím s lopaťou od nevidím do nevidím...

     
U nás na Mlejně se rozlišují dvě úrovně sněhu - nad jezevčíka a pod jezevčíka.
Úroveň pod jezevčíka je v pohodě, tu neřešíme.
Úroveň nad jezevčíka už ale začíná být problémem. Ginger je sice bojovnice a dokáže se se sněhem docela poprat, ale co je moc-to je moc. Kousne-li se v hlubokém sněhu, musím zasáhnout. Pohotově - ve stylu profesionálního mechanika Pit-stopu - Ginger vyprostím ze závěje, oberu jí sněhové koule, zahřeju jí tlapičky a posilující sváčou ji naladím k dalšímu výkonu. Jsem ideální panička.
Někdy se do závějí ovšem vrhám nedobrovolně i já. Je-li sněhu nad jezevčíka nosím sněžnice a prošlapávám nebohému zrzavému psíkovi cestičky. Radost tak dělám nejen Ginger, ale i Ročínovi. Ten se kolem sněžnic tuze rád motá (začínám ho podezírat, že schválně). Má tlapku nejmíň pětačtyřicítku, a tak je vám asi jasné jak tenhle příběh končí. Vyhrabat se z nedůstojné polohy se sněžnicemi na nohou není tak lehké. Ročín mi zrovna taky nepomáhá a ve snaze drbat si kožich ve sněhu stejně jako panička, válí se vedle mě jako hroch a zrovna mi nepomáhá. Život je fakt dřina ...

Dalším problémem je mráz.  V Krkonoších neurčujeme teplotu podle teploměru. Pokud mi přimrzne mokrá ruka ke klice když venku měním hafanům vodu je zima, že by jezevčíka ven nevyhnal. Jednou mi dokonce přimrzly k jazyku klíče - když jsem si je chtěla přidržet zubama... Mlynářský rekord držíme na mínus sedumatřiceti. S berňousema ani tato arktická teplota nehne. Jen Gigi pak absolvuje cestu metr a půl nad zemí - v termooblečku a zapnutá v mé bundě.
Jako děvče z Moravy jsem úskalí zimy poněkud nevychytala a tolerovala jsem Nessynce drobné krádeže rukavic. Pro lokalitu Krkonoše fakt špatný návyk.  Nessynka je absolutní rukavicoholik. Rukavici zabaví, sežvejkne a pak nosí a žužlí celou procházku, a já nemám to srdce jí tu rukavici vzít... Na jemně jetou rukavici mám nárok až doma, tedy za předpokladu, že ji cestou čuba neztratí, s Róčou při přetahování nerozcupuje na cimpr-campr a nebo Róča nezbaští.
Baštění rukavic je ostatně letošní novinkou. Baštění rukavic je přesněji včerejší novinkou... Zbytek zimy tak pravděpodobně budu trávit pozorováním Rokýčka... kudy asi rukavice vyleze?!

Ať už bude sněhu nad jezevčíka, nebo pod jezevčíka, ať už bude zima, že by jezevčíka nevyhnal, užijte si zimu a bacha na žrouty rukavic!!!